Mladí hasiči - sezóna 2010

 

Přípravka

 

Tomáš Hovězák Lucie Skořepová
   

 

Mladší žáci

 

Lukáš Zlámal Michal Skořepa
Lukáš Masaryk Michal Zlámal
Michaela Grégrová Dominik Běhal
Erika Zychová Tomáš Buček
Nikola Chromková Kristýna Janáčková
Eliška Bučková Martin Kapr
Tereza Čtvrtníčková Radek Nesvatba
Veronika Tomčalová Jiří Zouhar

 

 

Starší žáci

 

Matěj Šebesta Romana Podlahová
Sabina Polachová Aneta Trnovcová
Michaela Žaliová Erika Polesná
Radka Mráková Vojtěch Neškrabal
Michal Šedý  

 

 

 

Rozpis soutěží:

 

Datum Místo soutěže

Umístění 
mladší

Umístění
starší
14. 3. Velká nad veličkou 10. 7.
21. 3. Dubňany - -
25. 4. Kozojídky 6. 12.
2. 5. Žeravice 6. 8.
8. 5. OK Plamen Vacenovice 8. 14.
16. 5. Mistřín - -
23. 5. Petrov 6. 12.
30. 5. Rohat ec 7. 11.
6. 6. Ratíškovice 7. 12.
13. 6. Strážnice 8. 13.
20. 6. Svatobořice 3. 9.
9. 10. ZPV Vacenovice 5. 1.

 

 

 

Táborové soustředění - Lopeník 2010

Den první

Ráno se všichni krásně rozloučili, maminky i tatínkové plakali, když jsme vyjížděli od hasičské zbrojnice směr Lopeník. Po klikaté cestě jsme brzy dorazili na táborovou základnu. Všichni si vybalili a pak se šlo na první oběd. Po poledním klidu se na prvním nástupu předvedli všichni v pohádkových kostýmech. Vedoucí seznámili děti s programem tábora, denním režimem a pravidly. Pak už se naplno rozběhly první hry a soutěže.

Všichni byli rozděleni do dvou družstev a mohlo se rozběhnout zápolení o první pohádku, kterou měli za úkol uhodnout podle vyhraných indicií. Těch bylo patrně dostatek, protože pohádku večer uhádly obě družstva. Během dne se soutěžilo v nejrůznějších štafetách a závodech. Tábořiště máme jen pro sebe a tak postupně využijeme snad ohniště i bazén. Krásná příroda je tu pro všechny.

 

Den druhý

Po snídani jsme si dnes namalovali trička ve stylu pohádkového tábora, ve kterých půjdeme na výlet do Bojkovic. Pak jsme dokončili bobříka smyslu – hmatu a bobříka rychlosti. Po obědě byl odpolední klid, ve kterém chatka č. 18 psala zápis do kroniky z předešlého dne. Po poledním klidu k nám dorazila menší průtrž a padali dokonce i kroupy. V odpoledním programu jsme hráli spoustu her na získání indicií k další pohádce. Plnili jsme druhou část bobříka smyslů – chuť. Ochutnávali jsme poslepu 10 druhů jídla a hádali, co baštíme. K večeři jsme měli dneska nudle s mákem a skoro všichni jsme si byli přidat. Protože bylo docela mokro, měli jsme po večeři první malou diskotéku. Pohádku dne – Sněhurku a sedm trpaslíků dnes uhodlo družstvo Pirátů. Během dne jsme si vymysleli, co si namalujeme na táborovou vlaku, ponese motiv čertíků.

 

Den třetí

Dnes jsme po budíčku měli rozcvičku jako každý den. Po vyhodnocení předešlého dne a rozdání diplomů a prvních bobříků jsme si zabalili batůžky a šli na snídani. Hned ze snídaně jsme vyrazili na výlet. Nejprve pěšky a pak autobusem. Aby cesta líp ubíhala, hráli jsme hru s lístečky. Než přijel autobus, snědli jsme broskve k svačině. Po příjezdu do Bojkovic jsme hráli hry se slovy a pak se šli podívat na kostel a město. U kostela jsme snědli řízky k obědu a pak jsme spolu s instruktory vyrazili do města na bojovku. Měli jsme za úkol zjistit spoustu věcí o městě. To se nakonec podařilo družstvu Úžasňáků. Všem rodičům jsme pak napsali pohledy. Ve městě jsme si kopili několik drobností a dárečků domů a už pomalu spěchali k hasičské zbrojnici. U té nás čekal místní velitel. Provedl nás nově zrekonstruovanou zbrojnicí a ukázal veškeré vybavení i spoustu pohárů.

Před zbrojnicí jsme pak začali plnit dalšího z bobříků – bobříka přírody. Začalo poprchat, a tak jsme zamířili k nádraží, odkud nám měl jet autobus zpátky do tábora. Po silnici plné serpentin jsme se dostali na kopec nad tábor, takže jsme to měli zase z kopce. Cestou jsme měli nasbírat co nejvíce druhů listů ze stromů. V táboře jsme museli určovat, ze kterého stromu který list je a hráli jsme písmenkovou hru. Pohádku dne se podle získaných indicií nepodařilo uhádnout nikomu. Po sprše jsme ulehli do postelí. Magda s lékárničkou obešla bolístky a šlo se na kutě, dobrou…

 

Den čtvrtý

Dnešní den byl dnem instruktorů, v reálu to znamená, že o děti se starali tři naši dorostenci – instruktoři Michal, Kamil a Kachna. Den zahájila tradiční rozcvička a po snídani jsme začali soutěžit o indicie k další z pohádek hádaných během dne. Soutěžili jsme v přetahování týmů s lanem, běžecké štafetě a také jsme si zatrénovali štafetu požárních dvojic. Po obědě a poledním klidu šly pak děti do lesa za další písmenkovou soutěží. Vrcholem dne bylo malování táborové vlajky, která se dětem moc povedla. Během celého dne pak také plnily bobříky zručnosti a záchrany. Večer nám konečně přálo počasí i k zažehnutí tradičního táborového ohně a tak nic nebránilo zpěvu, hraní na kytaru a opékání špekáčků. Po vyhodnocení celodenní soutěže, kdy hádanou pohádku (Tři oříšky pro Popelku) uhádli Úžasňáci, se vyuzené děti stále pod vedením instruktorů okoupali a šli spát….

 

Den pátý

Den pátý byl opět ve znamení výletu. Po snídani jsme si zabalili svačinku a pití do batůžků a vyrazili na výšlap na rozhlednu. A čekal nás pěkný kopec, některé boleli nožičky už po deseti minutách chůze. Při každé zastávce jsme pak hráli nějaké hry či hádanky anebo svačili. Na jednom z odpočinkových míst jsme plnili bobříka síly. Po dlouhé cestě do kopce se před námi konečně objevila konstrukce rozhledny. Dorazili jsme k ní právě v poledne, a tak jsme nejdříve pojedli. Pak jsme vyšlapali všech 102 schodů až nahoru. Počasí nám naštěstí přálo, takže svítilo sluníčko a byl celkem pěkný výhled. Ve stánku jsme si kopuli nějaké dobroty a dárečky. Stihli jsme tu ještě splnit bobříka mrštnosti ve skákání přes švihadlo.

Cestou zpátky jsme v lese stavěli domečky pro skřítky, a některé byly tak velké, že se tam vešli i někteří z nás. Cesta zpátky byla o moc lepší, šli jsme cestou kratší a hlavně to bylo z kopce. Nejtěžším úkolem dne pro nás všechny však byl bobřík mlčení. Dvouhodinový limit až po chatky tábora splnili jen dva nejuvědomitější. Zpáteční cesta měla ještě jedno úskalí v podobě nášlapných min. Turistická trasa totiž vedla skrz výběh pasoucích se kraviček. Po návratu do tábora jsme měli za úkol namalovat oddílové vlajky a další hry o indicie. Podle nich se ale dneska nepodařilo ani jednomu družstvu uhádnout tu správnou pohádku. Snad zítra…

 

Den šestý

Předposlední den našeho pobytu se od snídaně nesl převážně v duchu plnění bobříků. Návrat domů se nezadržitelně blížil a tak přišla poslední možnost, jak si domů odvézt co nejvíce úlovků. Druhá polovina dětí tak plnila bobříka mlčení, to jim ale moc nešlo. Někteří plnili bobříka paměti, jiní mezitím probíhali slalomovou dráhu, kterou postavil Míša. Protože se v ní někdo sem tam zamotal, pomáhal mu na trati závodčí, který nejdřív každého závodníka pomalu provedl dráhou. Mezitím se plnil i bobřík míření. Nejdříve ve shazování plechovek tenisovým míčkem, později pak i střelbou ze vzduchovek. To se pochopitelně všem moc líbilo. V poledním klidu nachystali instruktoři mezi chatkami a pod altánem jednu velkou propletenou dráhu. Úkolem tu bylo, co nejrychleji se dostat skrz a nezavadit přitom o moc provazů. Plnil se tu tedy bobřík mrštnosti. Při tom všem jsme ještě závodili o indicie k další pohádce, a tak to byl vcelku nabytý den. Ani večer se nezahálelo, po večeři se všichni teple oblékli a vyrazili na procházku. Ale to jen proto, aby se v táboře mohla postupně připravit stezka odvahy. Po trase bylo potřeba rozmístit louče a svíčky, zabezpečit trasu, aby nemohl nikdo vyjít z cesty. Když slunce zapadlo a na Karpaty se snesla noc, mohlo vše začít. Magda s Julčou postupně pouštěly na stezku jednotlivé táborníky a tmou se pak ozývaly výkřiky a někdy i pláč. Všichni ale nakonec dorazili do tábora, kde je v cíli čekala listina na podpis a hlavně Tomáš, který je pak postupně odváděl do chatek, do postelí.

 

Den sedmý

Ráno už byli všichni hrdinové. Po rozcvičce a ranní hygieně se naposled bodovaly chatky a bylo tak už jasné, kdo bude největším nepořádníkem. Nástup s vyhodnocením předešlého dne proběhl tentokrát až po snídani. Ale stál za to. Bylo rozdáno mnoho diplomů a moře bobříků. Většině se tak zaplnil provázek na krku barevnými kolíčky. Sladkosti však nedostal nikdo. Ne že by si nikdo nezasloužil, ale všichni dohromady si je museli najít. Jednalo se totiž o velký pohádkový poklad. Vyšli jsme tedy na poslední výpravu, za pokladem. Žluté fáborky nás vedly nejprve přes louku, pak do lesa. Cestou jsme plnili několik úkolů. Když jsme dorazili k cíli nedalo to skoro žádnou námahu a podle nápověd vylepených po lese jsme poklad celkem rychle objevili. Stačilo pak už jen po kamenech přeskákat potok a po silnici se vrátit do tábora. V chatkách na nás čekalo velké balení. Celý týden jsme zakončili výborným obědem a pak už začali skládat věci do aut. Při návratu do Rohatce stál u zbrojnice zástup nedočkavých rodičů a všichni se láskyplně vítali. Poslední skupinové foto před hasičárnou a alou domů…